Jablonec nad Jizerou - Chaty a chalupy k pronájmu a ubytování

Skutečný důkaz o existenci Jablonce podávají až církevní seznamy far a plebánů na ně dosazovaných z poloviny 14. století. Více než o sto let později, roku 1492, se zmiňuje o Jablonci jako o celé vsi podílní listina zanesená v deskách zemských. Ta stvrzuje rozdělení štěpanického panství mezi Hynka z Valdštejna a jeho synovce Heníka. Od tohoto data patřil Jablonec stále pod panství jilemnické, ať už jej později vlastnili páni z Újezdce a Kounic, Křinečtí, Harantové či nakonec od počátku 18. století rod Harrachů. První osadníci se zabývali hlavně zemědělstvím a patrně i hornictvím. Snad proto zasvětili svůj tehdy dřevěný kostelík, stojící asi již počátkem 14. století na místě pozdějšího hřbitova, svatému Prokopovi, patronu obou profesí. Obydlí si budovali nejdříve v horní části, nad dnešní silnicí, v bezpečné vzdálenosti od sice životodárné silnice, ale též zrádné řeky Jizery. Odtud pokračovalo osídlení po úbočí Končinského kopce směrem ke Stráni a k břehům Jizery se odvážilo až v 16. a 17. století.V 19. století vyrůstají první průmyslové podniky. Z nich nejstarší je přírodní Slavíkovo bělidlo z přelomu 18. a 19. století, ze kterého roku 1873 firma Linke a Stumpe buduje chemické bělidlo a barvírnu. Roku 1871 továrník Kuna staví v Blansku tkalcovnu a později i šlichtovnu. Niťárnu firmy Scholz na Hradsku kupuje roku 1890 firma Herzefeld a Fischel a mění ji v proslavenou tkalcovnu hedvábných církevních textilií. V roce 1894 se rozjíždí tkalcovna firmy Mohr a syn, v roce 1896 se tkalcovny v Buřanech ujímá firma Šlejhar. Tovární výroba postupně vytlačuje výrobu domácí, přadláctví pomalu zaniká, nadále se však obchoduje s podomácku tkanými batisty a žakárovým lněným zbožím. Ke konci 60. let 19. století na čas prosperuje sekání a návlek korálků. Zatímco domácí dělníci pocházejí většinou z řad českých obyvatel, v továrnách pracují především Němci, neboť většina jabloneckých i okolních podniků je v rukou německých podnikatelů. Příliv německého obyvatelstva tak koncem 19. století značně stoupá, až dosahuje v původně české obci jedné čtvrtiny.Stavební ruch, provázející hospodářský rozvoj obce, měnil poznenáhlu její vzhled, přesto tu zůstaly dodnes dochovány památky původní roubené krkonošské architektury. Na přelomu 19. a 20. století a zvláště pak v období mezi světovými válkami stával se Jablonec cílem letních hostů i lyžařů. Místní podnikatelé jim vycházeli vstříc stavbou nových hotelů, obec vybudováním koupaliště v Pilišťatech v roce 1924 a jeho modernizací roku 1936, sportovní kluby se postarali o hřiště, turistický klub o kvalitní cesty na Krkonoše - jejich největší akcí byla stavba cesty ing. Krejčího z Jablonce na Dvoračky. Spojení se světem zajišťovala železnice na trase Rokytnice nad Jizerou - Martinice v Krkonoších od roku 1899, roku 1929 byla udělěna první koncese na autobusovou dopravu na lince Rokytnice - Jablonec - Tanvald. Pro zlepšení automobilové dopravy a čistotu města dala obec vydláždit silnici po celé délce obce. Věčný boj s rozmary Jizery se zdál být ukončen postavením bytelné hráze nejprve roku 1897, roku 1922 pak regulací řeky, jejíž břehy byly obezděny bílým rokytnickým kamenem.Jablonec se zvolna stával vyhledávaným rekreačním střediskem. Tyto slibné začátky přerušila nejprve 1. světová válka. Po ní sice došlo k úspěšnému obnovení života obce i turistického ruchu, ale 2. světová válka tento rozvoj záhy znovu ochromila. Po osvobození byl nejvleklejším negativním důsledkem německé okupace nástup nedemokratického, totalitního systému v zemi.