Lukov - Chaty a chalupy k pronájmu a ubytování

Obec Lukov se rozkládá v jihozápadní části Moravy. Od města Znojma je vzdálena 13 km směrem západním. Státní hranici s Rakouskem tvoří jižním směrem ve vzdálenosti asi 2 km řeka Dyje. Na východě je našim sousedem obec Podmolí, na severu Bezkov, na severozápadě Horní Břečkov, na západě Čížov. Jih našeho katastru je tvořen řekou Dyjí. Obec je položena na rovině, která přechází do jižně se svažujícího svahu.Terén se pak zase zvedá a tvoří údolí, kterým protéká nenápadný potůček, který ústí na jihu do Dyje. Nadmořská výška obce je 416 m nad mořem. Část lesů a luk kolem Dyje se nazývá Galisch. Lesy jsou převážně listnaté - habr, dub, buk, smíšené nebo i jehličnaté - borovice, smrk. Pobyt v nich za horkého léta je příjemným osvěžením. Na podzim, když listí stromů mění barvy, je na tyto komplexy nádherný pohled. Hlubokým údolím těchto lesů se vine řeka Dyje. Voda v Dyji je vlivem vranovské přehrady dost studená a v zimě díky ní zase nezamrzá. Květena tady má svoje zvláštnosti, na jaře najdeme v dyjském údolí množství sněženek, později zpestří lesní půdu fialové květy koniklece. Na Vraní skále najdeme v červnu krásné žluté kosatce, obrovské divizny a skály nad řekou zdobí překrásné trsy žluté tařice. V korunách stromů se zdržuje mnoho zpěvného ptactva: kosi, drozdi, pěnkavy, slavíci. Datel, žlůva a strakapoud proklepávají nemocné stromy. Je zde i mnoho dravců, například poštolka, jestřáb a káně. Na Vraní skálu se vracejí každoročně stěhovaví sokoli. Ze zvěře zde zaujmou velká stáda jelenů. Jsou zde i mufloni, srnčí, lišky divočáci a zajíci. V odlehlých místech v Dyji se na několika místech ukazují vzácné vydry. V nepřístupných skalách dyjských strání najdeme kunu skalní i lesní. Obyvatelstvo bylo až do 9. května 1945 německé národnosti, kromě asi deseti českých lidí. Počet se pohyboval kolem 450 osob, po osvobození začalo osídlování českými lidmi. Jako první přišli do Lukova pohraničníci, v červnu pak už začalo osídlování a po několika staletích se tak Lukov vrátil do českých rukou. První písemná zpráva o obci je v zakládací listině Louckého kláštera, kde je zmíněna i osada Prilucea (pravděpodobně Lukov), pochází z roku 1190. Místní jméno může být také odvozeno od osobního jména Luk. Ves přecházela děděním a prodejem do rukou různých rodů. Když Lukov získal r. 1548 Wolf Krajíř z Krajku - nejvyšší pražský půrkrabí, byl ještě vsí. Při prodeji dvora, fary a pivovaru Petrovi Čertorejskému z Čertorej r 1558, je již Lukov nazýván městečkem. V této době patří k významnějším sídlům, má právo várečné, tržní a soudní. Na prastaré pečeti přitištěné r. 1749 k rektifikačním aktům jsou v pečetním poli tři kulaté věže, po obvodu je napsán nápis Miesteczko Lukowa. Mezi pamětihodnosti patří pranýř z r. 1609, kostel sv. Jiljí z r. 1749, socha sv. Floriána - před r. 1749 a poklona (před r. 1850). Ještě v 16. století byl Lukov převážně český, národnostní změny nastaly po třicetileté válce, kdy se na opuštěných českých usedlostech usazovali němečtí obyvatelé. V roce 1945, po vysídlení německého obyvatelstva se v červnu začali stěhovat první čeští osídlenci.