Domoušice - Chaty a chalupy k pronájmu a ubytování

Domoušice byly od dob svého vzniku královským majetkem. Dne 4. listopadu 1325 je dal král Jan Lucemburský rytíři Chvalovi a jeho synovi Dětřichovi, aby ves vysadili právem německým. Toto právo na rozdíl od předchozího práva slovanského jasně stanovilo panská práva i povinnosti poddaných, díky tomu tak nedocházelo k ukládání příliš velkých břemen poddaným. Již za dob císaře Karla (možná i dříve) byl v Domoušicích farní kostel sv. Martina, poté, co sem byla přenesena fara ze Lhoty (stalo se brzy po roce 1325). Během husitských válek bylo zboří kláštera sv. Jana zastaveno světským pánům, kteří císaři Zikmundovi sloužili proti husitům. Roku 1599 nechal císař Rudolf II. na prosbu purkmistra a obce Nového města pražského vystavět špitál sv. Alžběty. Domoušice pak byly dány do správy Novému městu pražskému, které ves mělo spravovat "ve prospěch špitálu".Jelikož se hospodaření na statcích stávalo pro svatovítskou kapitolu stále obtížnějším, rozhodla se některé ze svých menších statků prodat. Domoušice tak byly dne 7. března 1754 prodány svatovítskému děkanovi Janu Ondřeji Kneislovi. Za Václava Paula byla ve vsi konečně postavena školní budova. Za výukou sem v této době docházely děti až se Solopysk. Byl zde hostinec, kovárna, mlýn a panská myslivna. Roku 1836 byly Domoušice povýšeny na faru. V roce 1844 proběhla přestavba místní školy, aby mohla pojmout rostoucí počet žactva. Roku 1874 byla škola rozšířena na dvojtřídní a o sedm let později na trojtřídní. To zde již ale byla od roku 1883 postavena nová školní budova. Na počátku 20. století obec zažívala období rozvoje. Byla zde postavena nová fara, opraven kostel a začala výstavba nových domů a s ní spojený nárůst počtu obyvatel. V únoru 1905 byla ve zdejší škole otevřena pobočka III. třídy. Na tomto rozvoji se značně podílelo propojení Domoušic železnicí s okresním městem Louny a Rakovníkem.