Horní Dubenky - Chaty a chalupy k pronájmu a ubytování

Krajina ležící na severozápad od Javořice (837 m) nelákala pro svou vysokou polohu – přes 600 m nadmořské výšky, četné močály a kamenité stráně k osídlení a zemědělskému využití. První písemné zprávy jsou až ze 14. století. Někdy na počátku 14. století vzniklo na sledovaném území panství, jehož středem byl hrádek Janštejn. Ke státu patřil podlužní dvůr Horní Dubenky (Ritendorf) a část Jihlávky. Šestnácté století je dobou budování rybníků, ovčínů a dvorů, protože se vrchnosti vyplácelo hospodařit na půdě ve vlastní režii. Doba poměrného klidu po válečných událostech 15. století umožnila také rozvoj řemesel. Mezi ně patřilo i sklářství. Na okrajích lesů byly dočasně zřizovány sklářské pece. Po vyčerpání okolního dřeva byly opuštěny a skláři se stěhovali jinam. Nejhorší doba nastala po bitvě u Jankova, když se 10. března 1645 přihnali do končin pod Javořicí Švédové. Němým, ale výmluvným svědectvím těchto událostí jsou hromadné nálezy mincí. Po ukončení třicetileté války nenastal nikdy úplný klid. Tak v r. 1683 se tu formovala armáda pro Turkům obléhajícím Vídeň a po vítězství se jednotlivé oddíly vracely naším krajem a opět sužovaly obyvatele. K významným projevům útisku patřil útisk náboženský. Kolem Dubenek přetrvávala silná českobratrská tradice a není divu, že v lidovém podání se zachovaly četné vzpomínky na pronásledování nekatolíků, zřejmě s pravdivým jádrem. Statečnost a obětavost zdejších lidí dokumentuje budování dubenecké evangelické obce po vyhlášení náboženské tolerance za císaře Josefa II. Hlavní soužení zdejšího lidu představovala bída hlavně v letech neúrody. V pohnutém roce 1775 byla v Dubenkách vojenská posádka jako článek řetězu po hranicích Čech a Moravy s cílem znemožnit přechod jednotlivých podněcovatelů selských nepokojů. Dvojakou úlohu hráli tehdy počátečtí měšťané, kteří ponoukali ke vzpouře Jihlávecké, ale sami zachovávali věrnost a ochotu vůči šternberské vrchnosti.