Metylovice - Chaty a chalupy k pronájmu a ubytování

Obec Metylovice byla dlouho malá, zapomenutá v údolí uprostřed kopců, stranou hlavních komunikačních spojů, zato houževnatá a starobylá. První kolonisté si po roce 1267 s požehnáním olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku, začali dobývat své orné plužiny a budovat své selské usedlosti. Ve 2. pol. 17. století nastává v obci změna. Podle písemných pramenů sem přichází první řemeslník - koželuh z rodu Bílků, kterým se změnil život obce na příští 3 století. Jirchářsko - koželužské a od 19.století i řemenářsko - bičařské řemeslo nejen soutěží s původním zemědělstvím, ale svým výnosem a proslulosti pozvedá ponenáhlu obec ze zaostalosti a bezvýznamnosti „dřevěné obce“ v modernější kamenno - cihlovou výstavbou, v tzv. „Koňské nebe“. S tím roste i kulturní a společenský život, vzdělanost a uvědomělost občanů Metylovic. Obec pamatuje od středověku i na své duchovní povznesení. Zpočátku je vybudován skromný, dřevěný kostel, jak se vypráví v ústní tradici. Tento kostelík měl být demontován a na jeho místě byl postaven r. 1577 nový kamenný kostel gotického stylu s pozdější barokní úpravou. Poohlédneme-li se po okolní krajině, vidíme dvě dominanty shlížející na obec pod ní, držící ji jakoby v ochranných dlaních. Předně je to Metylovická hůrka, lidově zvaná Čupek, místo výletů, ale i památných slavností a shromáždění za pohnutých dnů 1. republiky. R. 1933 byla na vrcholu kopce zřízena malá výletní restaurace, která se postupně stala až do r. 1968 rekreačním střediskem. Druhou krajinnou dominantou je lesní masiv Ondřejníku, kudy prochází i výletní turistická cesta. Vede třemi valašskými loukami, které obhospodařovali i se svými stády ovcí v 18. století obyvatelé Metylovice (Kubala, Šmířák). Na východním úpatí masivu směrem k Frýdlantu n. O. vzniklo r. 1771 5 prvních pasekářských usedlostí. V této souvislosti je třeba říci, že ne vždy měla obec Metylovice takříkajíc „na růžích ustláno“. Už v nejranější historii byla načas opuštěna nebo vypálena za domácích válek Lucemburků v letech 1380 - 88, přesto byla brzy obnovena a pokračovala ve svém vývoji. Byla postižena vojenskými výpady, hladomorem za 30. leté války, bránila se vrchnostenskému útlaku hojnou účastí ve vzpourách poddaných od r. 1598 do r. 1775 6x. V novější historii řada čestných doplatila na stinné stránky obou světových válek a okupace z let 1939 - 45. Byly i nedomyšlené administrativní zásahy do rozkvětu obce. R. 1948 byla likvidována „páteř“ hospodářského rozkvětu obce - kožedělná výroba i do té doby prosperující zemědělství, jak to symbolizuje i první znak obce, stala se nakonec vesnice „průchozí ulicí“ cizích zájmů (r. 1972 byl likvidován náhražkový zemědělský podnik a r. 1975 i samospráva obce). Závan „čerstvějšího větru“ z r. 1989 se projevil i v Metylovicích. R. 1990 si občané referendem vynutili obnovení samosprávy obce, řada zkušených hospodářů začala znovu hospodařit samostatně při náročné práci v podmínkách podhorské obce. Objevila se chuť mnoha občanů živnostensky podnikat v obci, dokonce i v kožedělné výrobě.