Sezemice - Chaty a chalupy k pronájmu a ubytování

Město Sezemice leží při řece Loučné nedaleko polabské dominanty, Kunětické hory. Patří k nejstarším sídlištím Pardubického kraje. Osídlování území dnešních Sezemic a jejich blízkého okolí bylo předurčeno polohou toků řek Labe a Loučné, dříve zvané Trstenice, později Mejtka. Po jejich březích vedly prastaré kupecké stezky. Podél Loučné vedla od pradávna důležitá obchodní cesta, nazývaná Trstenická stezka, která směřovala na Moravu. Nejstarší zaznamenaná písemná zpráva o Sezemicích pochází z roku 1227. Tehdy velmož Kojata z Gněvina Mostu, rodem Hrabišic, odkázal ve své závěti ves Sezemice spolu s dalšími třemi statky cisterciáckému klášteru v Sedlci u Kutné Hory. Jak dlouho Sezemice existovaly před tímto letopočtem a kdo Sezemice založil zůstává zastřeno tajemstvím. V letech 1491 – 1559 byly Sezemice v majetku Pernštejnů (Vilém 1491 – 1521, Vojtěch 1521 – 1534). V letech 1534 – 1548 vlastnil Sezemice Jan z Pernštejna, zvaný „Bohatý“. Čtvrtým a zároveň posledním majitelem Sezemic z rodiny Pernštejnů byl Janův syn Jaroslav. Sezemice byly v minulosti stíhány mnohými pohromami – ohni, povodněmi a morem. Často Sezemicemi procházela i vojska, která obyvatelstvo sužovala. Za Marie Terezie, zejména v průběhu sedmileté války (1756 – 1763), Sezemice obzvláště strádaly. V roce 1796 dosáhly Sezemice určité soudní pravomoci a na radnici se vedle purkmistra, kancelisty, kontribučních a důchodního objevil zkoušený radní – absolvent studia práv. Od tohoto roku byli sezemičtí občané nazýváni měšťany. Na město však byly Sezemice povýšeny až 13. února 1834 guberniálním nařízením č. 7248. V době národního uvědomění rozkvétal v Sezemicích život spolkový. Z nejaktivnějších byli divadelní ochotníci. Na počátku dvacátého století vznikla v Sezemicích řada dalších spolků, byly to například místní pobočka Ústřední matice školské, Dělnická tělovýchovná jednota, Pěvecký sbor Bendl, Okrašlovací spolek a další.